Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) byl ustaven podle zákona č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách v roce 1958. Jeho posláním bylo vytvářet odborně metodickou, vědeckovýzkumnou a informační základnu oboru památkové péče a ochrany přírody.

V oboru památkové péče navázal na činnost svých odborných předchůdců z první republiky – Státního fotoměřického ústavu (1919) a státních památkových úřadů (v Praze a v Brně) i na práci svého bezprostředního předchůdce v 50. letech, Státní památkové správy. SÚPPOP převzal jak poslání a funkce, tak i bohaté dokumentační fondy (fotografické, plánové, studijní ad.) těchto zaniklých institucí. Od počátku byl komplexně vybaven specialisty ve všech hlavních oborech, podílejících se na poznávání, uchovávání a prezentaci památek i chráněných částí přírody.

Totalitní komunistický režim (1948–1989) podstatným způsobem ovlivňoval a často deformoval snahy o ochranu a péči o národní kulturní dědictví. Přesto odborní a vědečtí pracovníci ústavu usilovali o objektivní a kvalifikovaný přístup k poznání památkového fondu, navrhování metodických postupů ochrany a péče o jednotlivé druhy památek i prezentaci a propagaci kulturního dědictví, včetně specializované výchovy pracovníků v tomto oboru.

Krátce po svém založení SÚPPOP odborně řídil zřízení Státního seznamu nemovitých a movitých kulturních památek. Byl to úkol zásadního významu, pro který ústav vytvořil kvalifikovanou metodiku, vzorové zpracování soupisových listů a zaškolení odborných pracovníků tehdy nově zakládaných krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody. Úroveň zpracování úkolu však byla bohužel snížena nesmyslně krátkým termínem (1962–1963) a účastí řady nedostatečně kvalifikovaných externích pracovníků. Přes tyto nedostatky byl vybrán základní fond památek (30 tisíc nemovitých a 50 tisíc movitých), na který se soustředila pozornost státní památkové péče.

 

 

SÚPPOP byl též konceptorem výběru prvního souboru národních kulturních památek, kde původně převažovala odborná kritéria. Soubor byl později několikrát rozšířen a bohužel i deformován politickými hledisky. Ústav rovněž usiloval o odbornou prezentaci vybraných hradů a zámků přístupných veřejnosti, kde se příslušní specialisté podíleli na instalacích. V tomto období rovněž vznikla první metodika prohlašování historických jader měst za památkové rezervace a specialisté ústavu zahájili základní průzkumy a soupisy historické městské zástavby jako podklad k třiceti postupně zpracovávaným rezervačním výnosům.

Do rodící se mezinárodní spolupráce se SÚPPOP zapojil podílem Doc. PhDr. Jakuba Pavla na koncipování základního mezinárodního dokumentu tzv. Benátské charty (1964) a účastí při založení Mezinárodního výboru pro památky a sídla (ICOMOS) v roce 1965 v Polsku. Ředitel ústavu, PhDr. Vladimír Novotný, DrSc., se stal členem exekutivního výboru této vysoce prestižní mezinárodní organizace. V roce 1966 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o regeneraci historických měst v Praze a v Levoči, které vyústilo v přijetí dokumentu, tzv. Levočské charty.