Web Content Display Web Content Display

Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) byl ustaven podle zákona č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách v roce 1958. Jeho posláním bylo vytvářet odborně metodickou, vědeckovýzkumnou a informační základnu oboru památkové péče a ochrany přírody.

V oboru památkové péče navázal na činnost svých odborných předchůdců z první republiky – Státního fotoměřického ústavu (1919) a státních památkových úřadů (v Praze a v Brně) i na práci svého bezprostředního předchůdce v 50. letech, Státní památkové správy. SÚPPOP převzal jak poslání a funkce, tak i bohaté dokumentační fondy (fotografické, plánové, studijní ad.) těchto zaniklých institucí. Od počátku byl komplexně vybaven specialisty ve všech hlavních oborech, podílejících se na poznávání, uchovávání a prezentaci památek i chráněných částí přírody.

Totalitní komunistický režim (1948–1989) podstatným způsobem ovlivňoval a často deformoval snahy o ochranu a péči o národní kulturní dědictví. Přesto odborní a vědečtí pracovníci ústavu usilovali o objektivní a kvalifikovaný přístup k poznání památkového fondu, navrhování metodických postupů ochrany a péče o jednotlivé druhy památek i prezentaci a propagaci kulturního dědictví, včetně specializované výchovy pracovníků v tomto oboru.

Krátce po svém založení SÚPPOP odborně řídil zřízení Státního seznamu nemovitých a movitých kulturních památek. Byl to úkol zásadního významu, pro který ústav vytvořil kvalifikovanou metodiku, vzorové zpracování soupisových listů a zaškolení odborných pracovníků tehdy nově zakládaných krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody. Úroveň zpracování úkolu však byla bohužel snížena nesmyslně krátkým termínem (1962–1963) a účastí řady nedostatečně kvalifikovaných externích pracovníků. Přes tyto nedostatky byl vybrán základní fond památek (30 tisíc nemovitých a 50 tisíc movitých), na který se soustředila pozornost státní památkové péče.

 

Generální ředitelství

 

SÚPPOP byl též konceptorem výběru prvního souboru národních kulturních památek, kde původně převažovala odborná kritéria. Soubor byl později několikrát rozšířen a bohužel i deformován politickými hledisky. Ústav rovněž usiloval o odbornou prezentaci vybraných hradů a zámků přístupných veřejnosti, kde se příslušní specialisté podíleli na instalacích. V tomto období rovněž vznikla první metodika prohlašování historických jader měst za památkové rezervace a specialisté ústavu zahájili základní průzkumy a soupisy historické městské zástavby jako podklad k třiceti postupně zpracovávaným rezervačním výnosům.

Do rodící se mezinárodní spolupráce se SÚPPOP zapojil podílem Doc. PhDr. Jakuba Pavla na koncipování základního mezinárodního dokumentu tzv. Benátské charty (1964) a účastí při založení Mezinárodního výboru pro památky a sídla (ICOMOS) v roce 1965 v Polsku. Ředitel ústavu, PhDr. Vladimír Novotný, DrSc., se stal členem exekutivního výboru této vysoce prestižní mezinárodní organizace. V roce 1966 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o regeneraci historických měst v Praze a v Levoči, které vyústilo v přijetí dokumentu, tzv. Levočské charty.